Ferdinand Peroutka, O praporu rudém a šedivém: druhá epizoda Co byste si sami (nejspíš) nepřečetli...

Druhá epizoda - co byste si sami (nejspíš) nepřečetli…
Přehrát si ji můžete zde (přibližně 26 minut)

Zde je druhá pravidelná - či spíše nepravidelná, ale řekněme druhá regulérní epizoda této předčítací série.

V tomto dílu se seznámíme s textem Ferdinanda Peroutky, který pod názvem O praporu rudém a šedivém vydal ve svém časopise Přítomnost v lednu roku 1925. Pokud jste slyšeli předchozí epizodu, ve které ze stejné série zazněl text Karla Čapka, možná si všimnete rozdílu mezi vášnivějším a jaksi naléhavějším projevem umělce a tak trochu sušším projevem filosofa Peroutky. Co však mají oba společné, a to považuji za hodné pozornosti, je základ argumentace proti komunismu. Tím je, samozřejmě kromě jiného, zásadní nesouhlas s komunistickou ideou potlačení individualismu, s bezbřehým kolektivismem, s odosobněním, jež je v rozporu s obdivuhodnou schopností jednotlivce přesahovat sama sebe; kde Čapek vytýká pojetí dělníka jako pouhé součásti masy, odstraňování jinakosti a nedostatek sentimentu, Peroutka brojí proti mechanickému materialismu a nedostatku citu pro individualitu člověka jako takového.

Konkrétní vydání, které právě držím v rukou, je sborník s výmluvným názvem Proč nejsem komunistou, vydaný nakladatelstvím Lidové noviny v roce 1990 nákladem celých 50 000! kusů za lidovou cenu Kčs 10,-. Sborník uspořádal Jaromír Hořec, text po jazykové stránce upravila Marie Krulichová. 

V časopise Přítomnost na přelomu let 1924 a 1925 vycházela anketa, ve které tehdejší intelektuálové dostali za úkol zamyslet se nad tím, proč vlastně nejsou komunisty. A to přestože základy komunistické ideologie jsou přeci tak lidské, rozumné a pozitivní. Pamětníci předlistopadové doby jistě pamatují věty, často pronášené předpokládám nejen tehdejšími školáky procházejícími systematickou indoktrinací: "komunismus není vůbec špatná myšlenka, to jenom ty komunisti to kazej". Výsledkem tehdejší ankety byly vesměs zajímavé úvahy, z nichž dvě či tři si spolu přečteme. Nabízí se mi tu totiž abych tak řekl "pilotní" příležitost. Sborník Proč nejsem komunistou je dle mého vzorový příklad knihy, kterou byste si sami nejspíš nepřečetli. Tedy pardon, samozřejmě ji četla spousta lidí, ale... však víte, jak to myslím. 

Jak možná již víte, hodlám též využít vynikající myšlenky citovaného sborníku a poskytnout vám k zamyšlení také názor protistrany, jen musíte vydržet a pustit si další díly. A pokud vás politika a filosofie vůbec nezajímají, snad vás teď potěším zprávou, že v plánu je také čtení na pokračování z knihy Lovec divokých včel od věhlasného Zane Greye, mám totiž po babičce nádherné vydání z roku 1926!

Tak tedy vítejte u literárního podcastu, který si klade za skromný cíl objevit, znovuobjevit či snad jen připomenout kousky písemné tvorby dřívějších autorů, ať už právem či neprávem zapadlé či pozapomenuté. Ruku na srdce: kdo z nás doopravdy věří větě "tohle si přečtu, až budu v důchodu"? 

Program není přednostně zaměřen žánrově ani politicky, a předem není nijak složitě plánován. Abych to shrnul, budeme si tu prostě ČÍST. Mají to být v prvé řadě knihy, články či úvahy, jež možná mnozí z nás znají podle názvu či autora, mají o nich jakýs-takýs pojem, ale uspěchaná doba nám nedává dost prostoru, abychom se jimi někdy opravdu zabývali. Jestli je to skutečně škoda, nebo jsme o nic nepřišli, to již ponechám na vkusu (jak neskromně doufám) milosrdného posluchače.

Kterého nyní již jen poprosím, aby při poslechu ve svém voze, v kuchyni či kdekoli jinde odpustil následujícímu amatérskému zvukovému záznamu případné vady na kráse v podobě praskání krbu za mými zády, vrnění líného kocoura po mém boku a občasného poštěkávání sousedovic psa za okny, jakož i neškolený přednes hostitele, jímž je fmash… no, říkejte mi třeba Filip, ono na tom totiž pranic nesejde.

---

Slyšeli jste druhou epizodu literárního podcastu Co byste si sami (nejspíš) nepřečetli…, jenž se věnuje předčítání pozapomenuté či méně atraktivní části literární tvorby českých i světových autorů, na kterou nám tak nějak… no, nezbývá čas. A přes současnou vzdouvající se vlnu obliby audioknih myslím ani vůle riskovat náklady na nové oficiální audiovydání.

Pokud se vám podcast líbil, budu rád, když se o něm zmíníte svým bližním: ať už doma nebo na sociálních sítích. Třeba se najde ještě někdo další, kdo je zvědavý na něco méně obvyklého. Nebo komu čtení z jakéhokoli důvodu moc nejde a rád si poslechne cosi, co by si jinak (a to ještě kdoví jestli) mohl pustit pouze s pomocí jinak báječného vynálezu strojového čtení. Vaše názory, rady či doporučení témat k dalším epizodám si moc rád poslechnu: dejte mi vědět v komentářích na stránce cobystesisaminejspisneprecetli.blogspot.com.

Tento podcast je čistě rekreační zájmový a neziskový projekt se snahou přinést do našich životů o malinko více literatury. Mimo jiné s důrazem na díla, u nichž lze rozumně předpokládat neexistenci autorských práv. Pokud čirou náhodou zjistíte, že jste tu snad byli na svých právech zkráceni, tak mě prosím nedávejte hned k soudu - nejprve mi dejte normálně vědět, a já se pokusím vše vyřešit pomocí upřímné omluvy, doprovázené v rámci mých schopností zářivým úsměvem! :o)

Přeji dobrý den či dobou noc a těším se, dá-li pámbu, že se sejdeme u další epizody!