František Langer, Proč nejsem komunistou: třetí epizoda Co byste si sami (nejspíš) nepřečetli...

Třetí epizoda - co byste si sami (nejspíš) nepřečetli…
Přehrát si ji můžete zde (přibližně 26 minut)

Vítejte u třetí epizody literárního podcastu, který si klade za skromný cíl objevit, znovuobjevit či snad jen připomenout kousky písemné tvorby dřívějších autorů, ať už právem či neprávem zapadlé či pozapomenuté. Ruku na srdce: kdo z nás doopravdy věří větě "tohle si přečtu, až budu v důchodu"? 

V tomto dílu se seznámíme s textem Františka Langera, a sice opět s příspěvkem do ankety Proč nejsem komunistou z časopisu Přítomnost. Pokud jste slyšeli předchozí epizody, ve kterých ze stejné série zazněly texty Karla Čapka a Ferdinanda Peroutky, můžete porovnat opět odlišný přístup k tématu. Čapek horoval pro spásu bědných a vlastně se tak trochu kál z "hříchu", že ze zřejmých důvodů, daných zdánlivě paradoxně jeho krystalicky čistým humanismem, nemůže přistoupit na z podstaty svévolnou ideologii (záměrně jsem nepoužil slovo "zlovolnou", abych případně nebyl chytán za slovo) komunistické víry v násilně roubované dogma bohatecko-proletářského dualismu. Peroutka nás bavil svým svébytným přístupem k futuristické science-fiction, na jejímž pozadí srovnával filosofické směry a vesměs trefně předvídal společenský vývoj, bude-li se ubírat cestou systémového potlačení individua (mimochodem velká část příspěvků ankety byla zaměřena směrem kritiky bezhlavého komunistického kolektivismu). "Šedivě" zbarvenou budoucnost komunisty vedené společnosti mnozí z nás pamatují dodnes, včetně toho, že proklamovaný společenský kolektivismus měl svůj protipól pohříchu v kolektivním útěku do soukromí vlastních chalup, kutilství a sběratelství. Kam se ani "bolševik", veden pro jednou zdravým rozumem, pokud možno nesnažil zasahovat (budiž mu alespoň to v dnešní době počítáno k dobru). František Langer ve své stati sahá častěji ke konkrétním příkladům než k abstraktním příměrům a podobenstvím, jak činili prvně jmenovaní. Jeho "zpověď" není nakašírovaná, je nadmíru upřímná, otevřená a srozumitelná. To se mu v uvozovkách také "vymstilo" ve štiplavé reakci Ivana Olbrachta, již uslyšíme příště. 

Ano, tímto příspěvkem hodlám uzavřít tuto část série a příště se už budeme věnovat dvěma z reakcí protistrany na anketu Přítomnosti. Mimochodem, na rozdíl od Čapka a Peroutky je asi vhodné dnešního autora trochu představit: František Langer byl vystudovaný (a praktikující) lékař, ale také publicista, který přispíval do kulturních periodik jako Lumír, Světozor a jiné. Byl členem Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona a v neposlední řadě stojí za zmínku, že se z ruské fronty vracel v řadách legionářů. 

  

Nyní již jen připomenu, že v časopise Přítomnost na přelomu let 1924 a 1925 vycházela anketa, ve které tehdejší intelektuálové dostali za úkol zamyslet se nad tím, proč vlastně nejsou komunisty. A to přestože základy komunistické ideologie jsou přeci tak lidské, rozumné a pozitivní. Pamětníci předlistopadové doby jistě pamatují věty, často pronášené předpokládám nejen tehdejšími školáky procházejícími systematickou indoktrinací: "komunismus není vůbec špatná myšlenka, to jenom ty komunisti to kazej". Výsledkem tehdejší ankety byly vesměs zajímavé úvahy, s některými z nichž se právě seznamujeme, a to prostřednictvím sborníku s výmluvným názvem Proč nejsem komunistou, vydaného nakladatelstvím Lidové noviny v roce 1990 nákladem celých 50 000! kusů za lidovou cenu Kčs 10,-. Sborník uspořádal Jaromír Hořec, text po jazykové stránce upravila Marie Krulichová.

Jako obvykle prosím, abyste při poslechu ve svém voze, v kuchyni či kdekoli jinde odpustili následujícímu amatérskému zvukovému záznamu případné vady na kráse v podobě praskání krbu za mými zády, vrnění líného kocoura po mém boku a občasného poštěkávání sousedovic psa za okny - dnes se k němu přidává i kohout - jakož i neškolený přednes hostitele, jímž je - fmash… 

---

Slyšeli jste třetí epizodu literárního podcastu Co byste si sami (nejspíš) nepřečetli…, jenž se věnuje předčítání pozapomenuté či méně atraktivní části literární tvorby českých i světových autorů, na kterou nám tak nějak… no, nezbývá čas. A přes současnou vzdouvající se vlnu obliby audioknih myslím ani vůle riskovat náklady na oficiální audiovydání.

Věnujeme se tu v prvé řadě knihám, článkům či úvahám, jež možná mnozí z nás znají podle názvu či autora, mají o nich jakýs-takýs pojem, ale uspěchaná doba nám nedává dost prostoru, abychom se jimi někdy opravdu zabývali. Jestli je to skutečně škoda, nebo jsme o nic nepřišli, to již ponechám na vkusu (jak neskromně doufám milosrdného) posluchače.

Pokud se vám podcast líbil, budu rád, když se o něm zmíníte svým bližním: ať už doma nebo na sociálních sítích. Třeba se najde ještě někdo další, kdo je zvědavý na něco méně obvyklého. Nebo komu čtení z jakéhokoli důvodu moc nejde a rád si poslechne cosi, co by si jinak (a to ještě kdoví jestli) mohl pustit pouze s pomocí jinak báječného vynálezu strojového čtení. Vaše názory, rady či doporučení témat k dalším epizodám si moc rád poslechnu: dejte mi vědět v komentářích na stránce cobystesisaminejspisneprecetli.blogspot.com.

Přeji dobrý den či dobou noc a těším se, dá-li pámbu, že se sejdeme u další epizody!

---

Tento podcast je čistě rekreační zájmový a neziskový projekt se snahou přinést do našich životů o malinko více literatury. Mimo jiné s důrazem na díla, u nichž lze rozumně předpokládat neexistenci autorských práv. Pokud čirou náhodou zjistíte, že jste tu snad byli na svých právech zkráceni, tak mě prosím nedávejte hned k soudu - nejprve mi dejte normálně vědět, a já se pokusím vše vyřešit pomocí upřímné omluvy, doprovázené v rámci mých schopností zářivým úsměvem! :o)