Josef Hora, Omyly Karla Čapka, a Ivan Olbracht, Proč nejsou komunisty: čtvrtá epizoda Co byste si sami (nejspíš) nepřečetli...

Čtvrtá epizoda - co byste si sami (nejspíš) nepřečetli…
Přehrát si ji můžete zde (přibližně 20 minut)

Vítejte u čtvrté epizody literárního podcastu, který si klade za skromný cíl objevit, znovuobjevit či snad jen připomenout kousky písemné tvorby dřívějších autorů, ať už právem či neprávem zapadlé či pozapomenuté. Ruku na srdce: kdo z nás doopravdy věří větě "tohle si přečtu, až budu v důchodu"? 

Rozhodl jsem se nakonec, že si v tomto dílu přečteme hned dvě kratší odpovědi na anketu Proč nejsem komunistou z časopisu Přítomnost. Jsou dostatečně krátké a spolu s příštím dílem vytvoří kompletní výčet reakcí protistrany k anketě, jak byly zveřejněny ve sborníku, z nějž si nyní čteme. Co mě k tomu vede? Jsou zajímavé. Především tím, že oproti předchozím textům znějí nezřídka srozumitelněji a racionálněji. Vyhýbají se vzletnosti a nezdají se za každou cenu přesvědčovat čtenáře o své pravdě. Snad je to dáno jejich snazší pozicí, neboť mohou konkrétně reagovat na dříve řečené. Nebo snad jasnějším a toho času ucelenějším názorem na věc, jež se jejich autorů v tomto ohledu nejvíce týkala. Pozoruhodné ovšem je, že Josef Hora, významný autor proletářské a později lyrické poezie, se v druhé polovině dvacátých let, údajně po uskutečnění cesty do Sovětského svazu, odklonil od dosavadního proletářského směru své tvorby. Stejně jako Ivan Olbracht se Hora v roce 1929 ohradil vůči východnímu azimutu směřování komunistické strany, za což byli oba, mezi mnoha dalšími, ze strany vyloučeni. Snad tedy přeci jen neměli ten dar předvídavosti, vůči jejímž závěrům z pera autorů ankety se v dané době tak jasně ohradili a které tak přesvědčivě, byť jen zdánlivě, vyvrátili ve svých odpovědích autorům ankety. 

Mimochodem všimli jste si posledně, jak zaníceně horoval František Langer proti střední třídě, proti buržoazii, již redukoval na obchodníčky a lichváře, kteří jen "překládají zboží s výdělkem z jedné strany na druhou" a nemyslí na nic jiného, než jak si z drobných krádežiček postavit dům? Na parazity, jak říká, užitečné proti své vůli, jejichž existenci lze snad omluvit tím, že mají jakýsi "pud přeplňovat svými dětmi školy", takže dávají společnosti duševní pracovníky? Na příkladu dědečka kupce, který tak "skrblil časem", až nekonečnou pílí a urputností umožnil, že nemuseli časem plýtvat ani ostatní, mě osobně Langer dokázal přesvědčit pouze o své předpojatosti. Tam, kde Čapek přes veškeré výhrady měšťáka hájí jakožto nositele pokroku a kultury, Langer by zřejmě nejraději poslal buržoazii k soustruhům a do dolů. Ostatně sám ke komunistům chová nejvyšší sympatie, nesouhlasí hlavně s metodikou, a největší obavy má z ekonomického kolapsu. V našich končinách, jak se ukázalo, obavy spíše úsměvně liché, přestože mluvil o konkrétních výpočtech, které ho k nim vedly, ale desítky milionů hladem zašlých v Číně i v Sovětském svazu mu přeci jen za pravdu trochu daly...

Inu, pokud jste slyšeli předchozí epizody, obrázek o dobové diskusi si tak či tak uděláte sami. Stále platí, že tento podcast není politicky zaměřený, byť to neznamená, že jeho autor své názory nemá. Není zde mým cílem nikoho přesvědčovat na žádnou stranu, ale čím už má být kultura, nežli impulsem k duševní činnosti, do které lze jistě počítat i přemýšlení. 

Příště si přečteme Dopis z Prahy, takto reakci S. K. Neumanna, a tím ukončím tuto minisérii. Musím konstatovat, že s jistou lítostí, neboť mezi přispěvateli ankety jsou i taková jména, jako Josef Čapek, Fráňa Šrámek a další, jejichž příspěvky stojí za přečtení. Ale nedá se nic dělat, musíme zkusit také něco jiného! Třeba se k nim ještě někdy vrátíme.  

  

Nyní již jen připomenu, že v časopise Přítomnost na přelomu let 1924 a 1925 vycházela anketa, ve které tehdejší intelektuálové dostali za úkol zamyslet se nad tím, proč vlastně nejsou komunisty. Výsledkem ankety byly vesměs zajímavé úvahy, s některými z nichž se právě seznamujeme, a to prostřednictvím sborníku s výmluvným názvem Proč nejsem komunistou, vydaného nakladatelstvím Lidové noviny v roce 1990 nákladem celých 50 000! kusů za lidovou cenu Kčs 10,-. Sborník uspořádal Jaromír Hořec, text po jazykové stránce upravila Marie Krulichová.

Jako obvykle prosím, abyste při poslechu ve svém voze, v kuchyni či kdekoli jinde odpustili následujícímu amatérskému zvukovému záznamu případné vady na kráse v podobě praskání krbu za mými zády, vrnění líného kocoura po mém boku a občasného poštěkávání sousedovic psa za okny, jakož i neškolený přednes hostitele, jímž je - fmash… 

---

Slyšeli jste čtvrtou epizodu literárního podcastu Co byste si sami (nejspíš) nepřečetli…, jenž se věnuje předčítání pozapomenuté či méně atraktivní části literární tvorby českých i světových autorů, na kterou nám tak nějak… no, nezbývá čas. A přes současnou vzdouvající se vlnu obliby audioknih myslím ani vůle riskovat náklady na oficiální audiovydání.

Věnujeme se tu v prvé řadě knihám, článkům či úvahám, jež možná někteří z nás znají podle názvu či autora, mají o nich jakýs-takýs pojem, ale uspěchaná doba nám nedává dost prostoru, abychom se jimi někdy opravdu zabývali. Jestli je to skutečně škoda, nebo jsme o nic nepřišli, to již ponechám na vkusu (jak neskromně doufám milosrdného) posluchače.

Pokud se vám podcast líbil, budu rád, když se o něm zmíníte svým bližním: ať už doma nebo na sociálních sítích. Třeba se najde ještě někdo další, kdo je zvědavý na něco méně obvyklého. Nebo komu čtení z jakéhokoli důvodu moc nejde a rád si poslechne cosi, co by si jinak (a to ještě kdoví jestli) mohl pustit pouze s pomocí jinak báječného vynálezu strojového čtení. Vaše názory, rady či doporučení témat k dalším epizodám si moc rád poslechnu: dejte mi vědět v komentářích na stránce cobystesisaminejspisneprecetli.blogspot.com.

Přeji dobrý den či dobou noc a těším se, dá-li pámbu, že se sejdeme u další epizody!

---

Tento podcast je čistě rekreační zájmový a neziskový projekt se snahou přinést do našich životů o malinko více literatury. Mimo jiné s důrazem na díla, u nichž lze rozumně předpokládat neexistenci autorských práv. Pokud čirou náhodou zjistíte, že jste tu snad byli na svých právech zkráceni, tak mě prosím nedávejte hned k soudu - nejprve mi dejte normálně vědět, a já se pokusím vše vyřešit pomocí upřímné omluvy, doprovázené v rámci mých schopností zářivým úsměvem! :o)